Plodiny a odrůdy

Hrách polní (Pisum sativum) je nejrozšířenější luskovinou v ČR, ceněná zejména jako předplodina pro ozimé cereálie. Vázáním vzdušného dusíku symbioticky s bakteriemi Rhizobium zlepšuje půdní úrodnost a snižuje nároky na dusíkaté hnojení následné plodiny. Zrno je bohatým zdrojem bílkovin (22–28 %).

Sója luštinatá (Glycine max) je teplomilná luskovinou s nejvyšším obsahem bílkovin (35–45 %) a oleje (18–22 %) ze všech polních plodin. V ČR se pěstování sóji rozšiřuje díky šlechtění kratkodenních odrůd a oteplování klimatu; je výbornou předplodinou a zdrojem dusíku pro půdu.

Ječmen jarní (Hordeum vulgare) je nejvýznamnější jarní obilovinou v ČR, pěstovaná zejména pro výrobu sladovnického sladu (pivo), krmivo a potraviny. Vyžaduje kvalitní předplodinu a raný výsev, protože pozdní termín setí výrazně snižuje výnos a zhoršuje sladovnické parametry.

Ječmen ozimý (Hordeum vulgare) je ozimá obilnina s nejkratší vegetační dobou mezi ozimými cereáliemi — sklízí se o 1–2 týdny dříve než pšenice. Je méně odolný zimním mrazům, ale dosahuje vysokých výnosů a využívá se zejména jako krmivo a sladovnická surovina.

Kukuřice setá (Zea mays) je teplomilná jednoletá plodina s největším výnosovým potenciálem ze všech polních plodin v ČR. Pěstuje se na zrno, siláž (celý porost) i jako energetická plodina pro bioplyn. Vyžaduje teplé podmínky a adekvátní zásobení vodou a živinami.

Oves setý (Avena sativa) je jarní obilnina pěstovaná pro zrno i pícninu. Snáší chladnější a vlhčí oblasti a má nízké nároky na předplodinu. Využívá se ve výživě lidí (vločky, kaše), v krmivářství i jako zelená biomasa (GPS).

Pšenice jarní (Triticum aestivum) se vysévá na jaře a sklízí o 2–3 týdny dříve než ozimá. Dosahuje nižších výnosů, avšak její zrno má zpravidla vyšší obsah bílkovin a lepku, což ji předurčuje pro výrobu potravinářské mouky s dobrými pekárenskými vlastnostmi.

Pšenice ozimá (Triticum aestivum) je nejrozšířenější obilnina v České republice, pěstovaná zejména pro potravinářské a krmné zrno. Ozimá forma se vysévá na podzim a sklízí v létě, dosahuje vyšších výnosů než forma jarní.

Tritikale je umělý hybrid pšenice (Triticum) a žita (Secale), kombinující výnosový potenciál pšenice s odolností a přizpůsobivostí žita. Pěstuje se zejména jako krmná obilnina a v posledních letech i jako energetická plodina (GPS, bioplyn), výhodná na méně úrodných stanovištích.

Žito ozimé (Secale cereale) je velmi odolná ozimá obilnina, snáší nejchladnější a nejméně úrodné podmínky ze všech obilnin. V ČR se pěstuje na lehkých, písčitých a kyselých půdách nevhodných pro pšenici, a to jak pro potravinářské zrno (žitný chléb), tak jako energetická plodina (GPS, biogas).

Brambor (Solanum tuberosum) je jednou z nejdůležitějších potravinářských plodin světa a historicky klíčová okopanina v ČR. Pěstuje se pro konzumní hlízy, výrobu škrobu a krmné účely. Vyžaduje kvalitní, dobře odvodněné půdy a náchylnost na choroby klade vysoké nároky na ochranu.

Řepa cukrová (Beta vulgaris var. saccharifera) je nejvýznamnější cukronosná plodina mírného pásma, pěstovaná pro kořen s obsahem cukru 16–20 %. Zpracovává se výhradně v cukrovarech na cukr (sacharózu), vedlejší produkty (melasa, řepné řízky) se využívají v krmivářství a bioplynu.

Mák setý (Papaver somniferum) je tradiční česká olejnina a kořenina, jejíž zrno obsahuje 40–50 % tuku a je typickou součástí české kuchyně (koláče, vánočka, rohlíky). ČR patří mezi největší producenty a exportéry makového semene na světě. Pěstování makovic je přísně legislativně regulováno.

Řepka jarní (Brassica napus var. annua) se vysévá na jaře a nepotřebuje vernalizaci. Dosahuje nižšího výnosu než ozimá forma, ale slouží jako alternativa při špatném přezimování ozimé řepky nebo jako způsob zkrácení osevního sledu. Vegetační doba je výrazně kratší.

Řepka ozimá (Brassica napus) je nejvýznamnější olejnina v ČR, pěstovaná pro olej s nízkým obsahem erukové kyseliny (potravinářský a technický olej, bionafta) a bílkovinné šroty. Vysévá se na konci léta a po přezimování tvoří husté porosty sklízené v červnu–červenci.

Slunečnice roční (Helianthus annuus) je teplomilná olejnina pěstovaná pro semena s vysokým obsahem oleje (45–55 %). Je zajímavá jako přerušovač obilních ssledů, medonosná plodina a v posledních letech také jako bioenergetická plodina. Vyžaduje teplé a slunné klima.

Jetel luční (Trifolium pratense) je nejdůležitější pícní luskovinou v ČR, pěstovaná pro zelené krmivo, seno, senáž a siláž s vysokým obsahem bílkovin (18–22 % v sušině). Biologicky fixuje vzdušný dusík a je klíčovým prvkem osevního postupu pro zlepšení půdní úrodnosti.

Vojtěška setá (Medicago sativa) je vytrvalá pícní luskoviny s hlubokým kořenovým systémem (3–5 m), odolná vůči suchu a schopná vázat 200–300 kg N/ha ročně. Poskytuje vysoce kvalitní krmivo (seno, senáž, granule) s obsahem bílkovin 18–24 % v sušině a sklízí se 3–5x ročně.

Bob zahradní (Vicia faba var. major) je luskovina pěstovaná jako zelenina pro nezralá semena sklízená v mléčné zralosti. Od bobu polního, který se pěstuje na suché zrno jako krmivo, se liší výrazně většími semeny a užitkovým směrem. Patří k nejotužilejším luskovinám — seje se velmi brzy na jaře a snese mrazíky do −5 °C.

Brokolice (Brassica oleracea var. italica) je košťálová zelenina sklízená ve fázi nerozvinutých květních poupat. V registru ÚKZÚZ je vedena jako brokolice květáková s kompaktní hlavní růžicí. Proti květáku je otužilejší, rychlejší a po sklizni hlavní růžice u řady odrůd obrůstá postranními výhony, což prodlužuje sklizňové okno.

Celer (Apium graveolens) je v registru ÚKZÚZ veden ve dvou užitkových formách — celer bulvový (var. rapaceum) pěstovaný pro kořenovou bulvu a celer řapíkatý (var. dulce) pro dužnaté řapíky. Patří k plodinám s nejdelší vegetační dobou mezi zeleninou, přes 180 dní, a proto se vždy pěstuje ze sadby.

Cibule kuchyňská (Allium cepa) patří k nejvýznamnějším druhům zeleniny v ČR. Registr ÚKZÚZ ji vede ve třech skupinách podle pěstitelského směru — cibule jarní (setá na jaře, sklízená vyzrálá na sucho), cibule ozimá (setá na podzim, sklízená o měsíc dříve) a cibule sečka pro produkci sazečky. Je náročná na strukturu půdy a nesnáší zaplevelení.

Česnek kuchyňský (Allium sativum) se v registru ÚKZÚZ dělí na ozimý, který se sází na podzim, tvoří květní stvol (paličák) a dává větší cibule, a jarní, sázený na jaře, bez stvolu a s výrazně lepší skladovatelností. Česká produkce dlouhodobě nepokrývá spotřebu, proto jde o plodinu s trvale silnou domácí poptávkou.

Fazol obecný (Phaseolus vulgaris) se v registru ÚKZÚZ dělí podle růstového typu na keříčkový (nízký, samonosný, vhodný pro mechanizovanou sklizeň) a pnoucí (tyčkový, vyžadující oporu, s delší sklizňovou dobou). Pěstuje se na zelené lusky i na suché zrno. Jako luskovina váže vzdušný dusík a je výbornou předplodinou.

Kadeřávek (Brassica oleracea var. sabellica), v posledních letech známý i pod anglickým názvem kale, je listová košťálovina, která netvoří hlávku. Je to nejotužilejší zelenina v českém sortimentu — snese mráz pod −15 °C a po zámrazu se jeho chuť zlepšuje. Sklízí se postupně odspodu po jednotlivých listech, díky čemuž poskytuje úrodu od podzimu až do jara.

Kapusta je v registru ÚKZÚZ vedena ve dvou formách — kapusta hlávková (Brassica oleracea convar. capitata var. sabauda) s kadeřavou hlávkou a kapusta růžičková (var. gemmifera), která tvoří drobné hlávky v paždí listů na vysokém stonku. Obě patří k nejotužilejším zeleninám v českých podmínkách a snesou mráz i pod −10 °C.

Kedluben (Brassica oleracea var. gongylodes) je košťálová zelenina pěstovaná pro zdužnatělou stonkovou bulvu nad povrchem půdy. Patří k nejrychlejším košťálovinám — rané odrůdy jsou sklizňové za 8–10 týdnů — a pěstuje se v několika sledech od jara do podzimu. Odrůdy se dělí na bílé (světle zelené) a modré (fialové), pozdní typy tvoří velké bulvy pro skladování.

Květák (Brassica oleracea var. botrytis) je nejnáročnější košťálová zelenina na pěstitelskou přesnost. Tržní produkt — kompaktní bílá růžice — vzniká jen při vyrovnaném růstu bez stresu; jakýkoli výpadek vody, živin nebo teplotní šok se okamžitě projeví sypkou, prorostlou nebo zbarvenou růžicí. Odrůdy se liší dobou vegetace a samokrycí schopností listů.

Lilek vejcoplodý (Solanum melongena), známý také jako baklažán, je nejteplomilnější plodová zelenina v českém registru odrůd. V našich podmínkách se pěstuje téměř výhradně ve sklenících a fóliovnících; polní pěstování je možné jen v nejteplejších oblastech a s velkým rizikem. Odrůdy se liší tvarem a barvou plodu od klasických tmavě fialových po bílé a pruhované.

Meloun je v registru ÚKZÚZ veden ve dvou samostatných druzích — meloun vodní (Citrullus lanatus) s červenou šťavnatou dužninou a meloun cukrový (Cucumis melo), do kterého patří typy cantaloupe, charentais a žluté zimní melouny. Oba jsou vysoce teplomilné; v českých podmínkách se pěstují ze sadby, často pod fólií nebo netkanou textilií.

Mrkev obecná (Daucus carota subsp. sativus) je nejvýznamnější kořenová zelenina v ČR. Odrůdy se dělí do sortimentních typů podle tvaru a délky kořene — Nantes, Flakkee, Chantenay, Amsterdam a Danvers — které určují, zda je odrůda vhodná pro svazkování, čerstvý trh, skladování nebo průmyslové zpracování. Vyžaduje hluboké, kamene prosté a strukturní půdy.

Okurka setá (Cucumis sativus) se v českém registru odrůd vede ve dvou užitkových směrech — salátové okurky (hadovky) pro čerstvou konzumu a nakládačky pro konzervárenské zpracování. Je to teplomilná tykvovitá plodina s mělkým kořenovým systémem, mimořádně náročná na vyrovnanou vlhkost půdy i vzduchu.

Paprika roční (Capsicum annuum) je teplomilná plodová zelenina lilkovitých, v ČR pěstovaná jak na poli, tak ve skleníkách a fóliovnících. Registr ÚKZÚZ ji vede jako druh s vůbec nejvyšším počtem popsaných odrůd mezi zeleninou — od sladkých zeleninových typů přes kápie a beraní rohy až po pálivé odrůdy. Vyžaduje teplé stanoviště, závlahu a hlubokou humózní půdu.

Pažitka pobřežní (Allium schoenoprasum) je vytrvalá cibulová bylina pěstovaná pro duté zelené listy. Na jednom stanovišti vydrží tři až pět let a poskytuje několik sečí ročně. Kromě polního pěstování pro sušení a mrazírny se ve velkém pěstuje v květináčích pro maloobchod. Odrůdy se liší tloušťkou listu, rychlostí obrůstání a odolností proti rzi.

Petržel zahradní (Petroselinum crispum) se v registru ÚKZÚZ vede ve dvou formách — kořenová (var. tuberosum) pěstovaná pro bílý kořen do polévek a listová (var. crispum) pro nať, v hladké i kadeřavé variantě. Je to typická česká kořenová zelenina s pomalým vzcházením a vysokými nároky na hloubku a strukturu půdy.

Pór zahradní (Allium ampeloprasum var. porrum) je cibulová zelenina pěstovaná pro bílý nezdužnatělý stonek, takzvaný falešný stvol. Odrůdy se dělí na letní, podzimní a zimní podle odolnosti proti mrazu — zimní typy s tmavě modrozelenou natí přezimují na poli a sklízejí se postupně až do jara, což z póru dělá jednu z mála zelenin s celoroční nabídkou z pole.

Rajče jedlé (Solanum lycopersicum) je nejpěstovanější plodová zelenina v ČR i ve světě. Registr ÚKZÚZ ho vede ve dvou samostatných skupinách — indeterminantní (tyčkové, s neomezeným růstem, pro skleníky a opory) a determinantní (keříčkové, s ukončeným růstem, pro polní pěstování a průmyslové zpracování). Volba typu určuje celou pěstební technologii.

Ředkev setá (Raphanus sativus) je kořenová zelenina s výrazně větším a ostřejším kořenem než příbuzná ředkvička. V českém registru odrůd zahrnuje letní typy s bílým podlouhlým kořenem i zimní černou ředkev, která se skladuje přes zimu. Odrůdy typu daikon dosahují délky přes 30 cm a vyžadují hlubokou, kamene prostou půdu.

Ředkvička (Raphanus sativus var. sativus) je nejrychlejší zelenina v českém sortimentu — od výsevu ke sklizni jí stačí tři až šest týdnů. Díky tomu se pěstuje v mnoha sledech za sezónu a slouží i jako meziplodina. Odrůdy se liší tvarem (kulatý, poloudlouhý, dlouhý), barvou a hlavně odolností proti dřevnatění a vybíhání do květu.

Řepa salátová (Beta vulgaris subsp. vulgaris var. conditiva), lidově červená řepa, je nenáročná kořenová zelenina s vysokým obsahem betalainových barviv. V registru ÚKZÚZ je vedena jako samostatný druh oddělený od řepy cukrové a krmné. Odrůdy se liší tvarem kořene (kulatý, válcovitý), intenzitou vybarvení a přítomností světlých kroužků v dužnině.

Salát (Lactuca sativa) je nejrozšířenější listová zelenina v ČR. Registr ÚKZÚZ zahrnuje pod jedním druhem hlávkové, ledové, listové (dubáčky), římské i trhací typy, které se liší tvarem hlávky, listem a odolností proti vybíhání do květu. Je to rychlá plodina s krátkou vegetační dobou, vhodná pro několik sklizní za sezónu.

Tykev je v registru ÚKZÚZ vedena ve dvou botanických druzích — tykev obecná (Cucurbita pepo), kam patří cukety, patizony a olejné tykve na semeno, a tykev velkoplodá (Cucurbita maxima) s velkými skladovatelnými plody typu hokaido a máslová dýně. Je to teplomilná plodina s rozsáhlým kořenovým systémem a vysokou spotřebou živin i vody.

Zelí hlávkové (Brassica oleracea convar. capitata) je tradiční česká košťálová zelenina pěstovaná pro čerstvý trh, skladování i kysání. Registr ÚKZÚZ ho vede ve dvou barevných formách — bílé a červené — které se liší i pěstitelsky, protože červené má delší vegetační dobu a nižší výnos. Zelí patří mezi plodiny s nejvyššími nároky na živiny a vodu.

Zelí pekingské (Brassica rapa subsp. pekinensis) je rychle rostoucí listová košťálovina s podlouhlou světlou hlávkou. Od hlávkového zelí se liší botanicky i pěstitelsky — má výrazně kratší vegetační dobu kolem 70 dní a je silně náchylné k vybíhání do květu při jarních výsevech, proto se v ČR pěstuje především jako podzimní plodina.