Zelenina

Bob zahradní (Vicia faba var. major) je luskovina pěstovaná jako zelenina pro nezralá semena sklízená v mléčné zralosti. Od bobu polního, který se pěstuje na suché zrno jako krmivo, se liší výrazně většími semeny a užitkovým směrem. Patří k nejotužilejším luskovinám — seje se velmi brzy na jaře a snese mrazíky do −5 °C.

Brokolice (Brassica oleracea var. italica) je košťálová zelenina sklízená ve fázi nerozvinutých květních poupat. V registru ÚKZÚZ je vedena jako brokolice květáková s kompaktní hlavní růžicí. Proti květáku je otužilejší, rychlejší a po sklizni hlavní růžice u řady odrůd obrůstá postranními výhony, což prodlužuje sklizňové okno.

Celer (Apium graveolens) je v registru ÚKZÚZ veden ve dvou užitkových formách — celer bulvový (var. rapaceum) pěstovaný pro kořenovou bulvu a celer řapíkatý (var. dulce) pro dužnaté řapíky. Patří k plodinám s nejdelší vegetační dobou mezi zeleninou, přes 180 dní, a proto se vždy pěstuje ze sadby.

Cibule kuchyňská (Allium cepa) patří k nejvýznamnějším druhům zeleniny v ČR. Registr ÚKZÚZ ji vede ve třech skupinách podle pěstitelského směru — cibule jarní (setá na jaře, sklízená vyzrálá na sucho), cibule ozimá (setá na podzim, sklízená o měsíc dříve) a cibule sečka pro produkci sazečky. Je náročná na strukturu půdy a nesnáší zaplevelení.

Česnek kuchyňský (Allium sativum) se v registru ÚKZÚZ dělí na ozimý, který se sází na podzim, tvoří květní stvol (paličák) a dává větší cibule, a jarní, sázený na jaře, bez stvolu a s výrazně lepší skladovatelností. Česká produkce dlouhodobě nepokrývá spotřebu, proto jde o plodinu s trvale silnou domácí poptávkou.

Fazol obecný (Phaseolus vulgaris) se v registru ÚKZÚZ dělí podle růstového typu na keříčkový (nízký, samonosný, vhodný pro mechanizovanou sklizeň) a pnoucí (tyčkový, vyžadující oporu, s delší sklizňovou dobou). Pěstuje se na zelené lusky i na suché zrno. Jako luskovina váže vzdušný dusík a je výbornou předplodinou.

Kadeřávek (Brassica oleracea var. sabellica), v posledních letech známý i pod anglickým názvem kale, je listová košťálovina, která netvoří hlávku. Je to nejotužilejší zelenina v českém sortimentu — snese mráz pod −15 °C a po zámrazu se jeho chuť zlepšuje. Sklízí se postupně odspodu po jednotlivých listech, díky čemuž poskytuje úrodu od podzimu až do jara.

Kapusta je v registru ÚKZÚZ vedena ve dvou formách — kapusta hlávková (Brassica oleracea convar. capitata var. sabauda) s kadeřavou hlávkou a kapusta růžičková (var. gemmifera), která tvoří drobné hlávky v paždí listů na vysokém stonku. Obě patří k nejotužilejším zeleninám v českých podmínkách a snesou mráz i pod −10 °C.

Kedluben (Brassica oleracea var. gongylodes) je košťálová zelenina pěstovaná pro zdužnatělou stonkovou bulvu nad povrchem půdy. Patří k nejrychlejším košťálovinám — rané odrůdy jsou sklizňové za 8–10 týdnů — a pěstuje se v několika sledech od jara do podzimu. Odrůdy se dělí na bílé (světle zelené) a modré (fialové), pozdní typy tvoří velké bulvy pro skladování.

Květák (Brassica oleracea var. botrytis) je nejnáročnější košťálová zelenina na pěstitelskou přesnost. Tržní produkt — kompaktní bílá růžice — vzniká jen při vyrovnaném růstu bez stresu; jakýkoli výpadek vody, živin nebo teplotní šok se okamžitě projeví sypkou, prorostlou nebo zbarvenou růžicí. Odrůdy se liší dobou vegetace a samokrycí schopností listů.

Lilek vejcoplodý (Solanum melongena), známý také jako baklažán, je nejteplomilnější plodová zelenina v českém registru odrůd. V našich podmínkách se pěstuje téměř výhradně ve sklenících a fóliovnících; polní pěstování je možné jen v nejteplejších oblastech a s velkým rizikem. Odrůdy se liší tvarem a barvou plodu od klasických tmavě fialových po bílé a pruhované.

Meloun je v registru ÚKZÚZ veden ve dvou samostatných druzích — meloun vodní (Citrullus lanatus) s červenou šťavnatou dužninou a meloun cukrový (Cucumis melo), do kterého patří typy cantaloupe, charentais a žluté zimní melouny. Oba jsou vysoce teplomilné; v českých podmínkách se pěstují ze sadby, často pod fólií nebo netkanou textilií.

Mrkev obecná (Daucus carota subsp. sativus) je nejvýznamnější kořenová zelenina v ČR. Odrůdy se dělí do sortimentních typů podle tvaru a délky kořene — Nantes, Flakkee, Chantenay, Amsterdam a Danvers — které určují, zda je odrůda vhodná pro svazkování, čerstvý trh, skladování nebo průmyslové zpracování. Vyžaduje hluboké, kamene prosté a strukturní půdy.

Okurka setá (Cucumis sativus) se v českém registru odrůd vede ve dvou užitkových směrech — salátové okurky (hadovky) pro čerstvou konzumu a nakládačky pro konzervárenské zpracování. Je to teplomilná tykvovitá plodina s mělkým kořenovým systémem, mimořádně náročná na vyrovnanou vlhkost půdy i vzduchu.

Paprika roční (Capsicum annuum) je teplomilná plodová zelenina lilkovitých, v ČR pěstovaná jak na poli, tak ve skleníkách a fóliovnících. Registr ÚKZÚZ ji vede jako druh s vůbec nejvyšším počtem popsaných odrůd mezi zeleninou — od sladkých zeleninových typů přes kápie a beraní rohy až po pálivé odrůdy. Vyžaduje teplé stanoviště, závlahu a hlubokou humózní půdu.

Pažitka pobřežní (Allium schoenoprasum) je vytrvalá cibulová bylina pěstovaná pro duté zelené listy. Na jednom stanovišti vydrží tři až pět let a poskytuje několik sečí ročně. Kromě polního pěstování pro sušení a mrazírny se ve velkém pěstuje v květináčích pro maloobchod. Odrůdy se liší tloušťkou listu, rychlostí obrůstání a odolností proti rzi.

Petržel zahradní (Petroselinum crispum) se v registru ÚKZÚZ vede ve dvou formách — kořenová (var. tuberosum) pěstovaná pro bílý kořen do polévek a listová (var. crispum) pro nať, v hladké i kadeřavé variantě. Je to typická česká kořenová zelenina s pomalým vzcházením a vysokými nároky na hloubku a strukturu půdy.

Pór zahradní (Allium ampeloprasum var. porrum) je cibulová zelenina pěstovaná pro bílý nezdužnatělý stonek, takzvaný falešný stvol. Odrůdy se dělí na letní, podzimní a zimní podle odolnosti proti mrazu — zimní typy s tmavě modrozelenou natí přezimují na poli a sklízejí se postupně až do jara, což z póru dělá jednu z mála zelenin s celoroční nabídkou z pole.

Rajče jedlé (Solanum lycopersicum) je nejpěstovanější plodová zelenina v ČR i ve světě. Registr ÚKZÚZ ho vede ve dvou samostatných skupinách — indeterminantní (tyčkové, s neomezeným růstem, pro skleníky a opory) a determinantní (keříčkové, s ukončeným růstem, pro polní pěstování a průmyslové zpracování). Volba typu určuje celou pěstební technologii.

Ředkev setá (Raphanus sativus) je kořenová zelenina s výrazně větším a ostřejším kořenem než příbuzná ředkvička. V českém registru odrůd zahrnuje letní typy s bílým podlouhlým kořenem i zimní černou ředkev, která se skladuje přes zimu. Odrůdy typu daikon dosahují délky přes 30 cm a vyžadují hlubokou, kamene prostou půdu.

Ředkvička (Raphanus sativus var. sativus) je nejrychlejší zelenina v českém sortimentu — od výsevu ke sklizni jí stačí tři až šest týdnů. Díky tomu se pěstuje v mnoha sledech za sezónu a slouží i jako meziplodina. Odrůdy se liší tvarem (kulatý, poloudlouhý, dlouhý), barvou a hlavně odolností proti dřevnatění a vybíhání do květu.

Řepa salátová (Beta vulgaris subsp. vulgaris var. conditiva), lidově červená řepa, je nenáročná kořenová zelenina s vysokým obsahem betalainových barviv. V registru ÚKZÚZ je vedena jako samostatný druh oddělený od řepy cukrové a krmné. Odrůdy se liší tvarem kořene (kulatý, válcovitý), intenzitou vybarvení a přítomností světlých kroužků v dužnině.

Salát (Lactuca sativa) je nejrozšířenější listová zelenina v ČR. Registr ÚKZÚZ zahrnuje pod jedním druhem hlávkové, ledové, listové (dubáčky), římské i trhací typy, které se liší tvarem hlávky, listem a odolností proti vybíhání do květu. Je to rychlá plodina s krátkou vegetační dobou, vhodná pro několik sklizní za sezónu.

Tykev je v registru ÚKZÚZ vedena ve dvou botanických druzích — tykev obecná (Cucurbita pepo), kam patří cukety, patizony a olejné tykve na semeno, a tykev velkoplodá (Cucurbita maxima) s velkými skladovatelnými plody typu hokaido a máslová dýně. Je to teplomilná plodina s rozsáhlým kořenovým systémem a vysokou spotřebou živin i vody.

Zelí hlávkové (Brassica oleracea convar. capitata) je tradiční česká košťálová zelenina pěstovaná pro čerstvý trh, skladování i kysání. Registr ÚKZÚZ ho vede ve dvou barevných formách — bílé a červené — které se liší i pěstitelsky, protože červené má delší vegetační dobu a nižší výnos. Zelí patří mezi plodiny s nejvyššími nároky na živiny a vodu.

Zelí pekingské (Brassica rapa subsp. pekinensis) je rychle rostoucí listová košťálovina s podlouhlou světlou hlávkou. Od hlávkového zelí se liší botanicky i pěstitelsky — má výrazně kratší vegetační dobu kolem 70 dní a je silně náchylné k vybíhání do květu při jarních výsevech, proto se v ČR pěstuje především jako podzimní plodina.