Choroby a škůdci plodin

Alternariová skvrnitost (čerň) je houbová choroba zejména brukvovitých olejnin a slunečnice. Na listech, stoncích a šešulích se tvoří tmavé, často soustředně zónované skvrny s šedočerným povlakem sporulace. U řepky postihuje hlavně šešule, které předčasně pukají a osypávají se, čímž způsobuje sklizňové ztráty a zhoršuje kvalitu semene. Choroba se šíří za vlhkého, teplejšího počasí ke konci vegetace.

Braničnatka pšeničná, označovaná též jako septorióza listů, je v podmínkách ČR jednou z nejvýznamnějších listových chorob pšenice. Na listech se tvoří podlouhlé žlutavé až hnědé skvrny ohraničené žilnatinou, v nichž jsou patrné drobné černé plodničky (pyknidy). Choroba postupuje od spodních listů k horním a za vlhkého počasí může zničit i praporcový list, čímž výrazně snižuje výnos.

Cerkosporióza je nejrozšířenější a nejvýznamnější listová choroba cukrovky. Na listech se tvoří drobné okrouhlé skvrny se světlým středem a tmavě hnědým až červenofialovým lemem; při silném napadení skvrny splývají a listy odumírají. Rostlina nahrazuje odumřelé listy novými na úkor ukládání cukru do bulvy, takže klesá výnos i cukernatost. Choroba se šíří za teplého a vlhkého počasí ve druhé polovině vegetace.

Fomová hniloba (fomové černání stonku) je významná choroba řepky a dalších brukvovitých. Na podzim se na listech objevují světlé skvrny s drobnými černými plodničkami; houba pak prorůstá řapíkem do kořenového krčku a báze stonku, kde způsobuje zaškrcující suchou hnilobu. Napadené rostliny se lámou, předčasně dozrávají a poléhají, což vede k výrazným ztrátám na výnosu. Primární nákaza pochází z askospor uvolňovaných z posklizňových zbytků.

Fuzariózy jsou skupinou chorob způsobených houbami rodu Fusarium, které napadají kořeny, stéblo, klas i palici řady plodin. U obilnin je nejzávažnější fuzarióza klasu, projevující se předčasně vybělenými klásky a růžovým povlakem na zrnu; u kukuřice, luskovin a olejnin převažují hniloby kořenů a stonku. Kromě ztrát na výnosu je rizikem tvorba mykotoxinů (zejména deoxynivalenolu, DON), které zhoršují zdravotní nezávadnost zrna a krmiv.

Námel je houbová choroba obilnin a trav, nejnápadnější u žita, které je cizosprašné a má déle otevřené květy. Místo zrna se v klasu vytvoří tmavě fialové až černé rohlíčkovité sklerocium (námel), které přerůstá obilku. Sklerocia obsahují jedovaté námelové alkaloidy, jež jsou nebezpečné pro lidi i hospodářská zvířata, proto je obsah námele v potravinářském a krmném zrnu legislativně sledován a omezen.

Padlí travní je nejrozšířenější houbová choroba obilnin. Na listech, listových pochvách a později i na klasech se tvoří charakteristický bílý až šedavý moučnatý povlak mycelia, který postupně hnědne a v něm dozrávají tmavá plodnička (kleistothecia). Napadené pletivo žloutne a předčasně odumírá, čímž klesá asimilační plocha, hmotnost zrna i výnos. Choroba se šíří zejména za teplého a vlhkého počasí v hustých, přehnojených porostech.

Plíseň bramborová je nejnebezpečnější chorobou brambor a napadá i rajčata. Na listech se tvoří hnědočerné zavadající skvrny, na rubu listů za vlhka bělavý povlak sporů; choroba rychle přechází na nať a později hlízy, kde způsobuje hnědou hnilobu. Za teplého a vlhkého počasí může během několika dní zničit celý porost. Jde o stejný patogen, který v 19. století způsobil irský hladomor.

Plíseň šedá je všudypřítomná houbová choroba s velmi širokým okruhem hostitelů, od polních plodin po zeleninu a ovoce. Na odumírajících nebo poškozených pletivech se tvoří šedý prašný povlak hustého mycelia a spor. Houba se chová převážně jako oslabující (sekundární) patogen — proniká poraněními, odumřelými okvětními lístky nebo zeslabenými pletivy a způsobuje hniloby za vlhkého a chladnějšího počasí. U cukrovky a řepky napadá listy a další pletiva, zejména v zapojených, vlhkých porostech.

Rzi jsou skupina houbových chorob obilnin způsobených rzivými houbami rodu Puccinia. Na listech, pochvách a stéblech se tvoří rezavě hnědé, žluté nebo tmavé prášivé kupky (uredospory), které se snadno otírají na ruku. Nejvážnější jsou rez plevová (žlutá), rez pšeničná (hnědá) a rez travní (černá). Silné napadení snižuje asimilační plochu, urychluje odumírání listů a může výrazně srazit výnos i kvalitu zrna, zejména za vlhkého a teplého počasí.

Sklerotiniová hniloba (bílá hniloba) je závažná houbová choroba olejnin a luskovin s velmi širokým okruhem hostitelů. Na stoncích a kořenovém krčku se tvoří vodnaté hnědnoucí léze s bílým vatovitým myceliem, uvnitř i na povrchu pletiv vznikají tvrdá černá sklerocia. Napadené rostliny předčasně vadnou, poléhají a zasychají; u řepky a slunečnice patří choroba k nejnebezpečnějším. Sklerocia přežívají v půdě řadu let a jsou zdrojem nákazy.