Včelí tanec

Včelí tance popsal a dešifroval Karl von Frisch, za což obdržel Nobelovu cenu za fyziologii a medicínu v roce 1973. Rozlišují se dva základní typy: kruhový tanec (zdroj do cca 50–100 m od úlu) a tanec osmiček (wabble dance, pro vzdálenosti nad 100 m).

Při tanci osmiček dělnice běží rovnou vzdáleností (tzv. přímý průběh) a přitom vrtí zadečkem — délka přímého průběhu signalizuje vzdálenost (delší průběh = vzdálenější zdroj), úhel přímého průběhu vůči svislé ose plástu odpovídá úhlu letu ke slunci. Počet deviačních kroků za 15 sekund koreluje s vzdáleností zdroje.

Intenzita tance (energičnost, počet opakování) signalizuje kvalitu zdroje — bohatý a voňavý nektar vyvolá intenzivnější tanec a rychlejší nábor sběraček. Přijímající dělnice sledují tance čelistmi a antenami, přijímají vzorek pachu ze sběračky.

Výzkum včelích tanců pokračuje — bylo prokázáno, že souhrnná rozhodovací síla skupiny průzkumnic volí hnízdiště demokraticky: posilují se tance pro lepší lokality. Toto kolektivní rozhodování je modelem pro teorii skupinového rozhodování.