Grunt

Grunt (z německého *Grund* = základ, půda) je historické označení pro selské hospodářství — usedlost se vším příslušenstvím: dům, stáje, stodola, sýpka, zahrada, sad a pole v plužině obce. „Sedlák na gruntě" byl základní sociální vrstvou venkovského obyvatelstva.

Velikost gruntů:

• Celý lán (láník): 17–20 ha polí — nejvyšší kategorie, „selský grunt"
• Půllán (půlláník): 8–10 ha — střední sedlák
• Čtvrtlán (čtvrtláník, chalupník s polem): 4–5 ha
• Chalupa bez půdy: jen dům a malá zahrada — domkáři, řemeslníci
• Velký grunt (statkář, dvorský grunt): 30+ ha, často s vlastními pacholky

Architektura gruntu:

• Dům s jednou velkou „světnicí" (obytná místnost s pecí), kuchyní a komorou
• Chlév (stáje) pro krávy, koně, prasata — typicky v zadní části dvora
• Stodola (stoh — viz separátně) pro slámu, seno, naskladněnou úrodu před mlácením
• Sýpka (panský sypkář) — uskladnění obilí pro setí + osivo pro zimu
• Studna uprostřed dvora
• Hnojiště (mršiště) za chlévem
• Sad / zahrada za domem (jabloně, hrušně, slívy)

Gruntovní knihy:

Od 16. století každá vesnice měla gruntovní knihu vedenou vrchností (později státem) — záznam kdo na kterém gruntě hospodaří, prodeje, dědické převody, věna. Klíčový zdroj pro genealogii a historii vesnice.

Klíčové gruntovní právo:

• Nedělitelnost gruntu — celý grunt přebíral jeden syn (typicky nejstarší, ale ne vždy). Ostatní šli na řemeslo, do města nebo dostali peněžní výpomoc.
• Výminek — odcházející hospodář (stárnoucí otec) si na gruntě vymínil bydlení a stravu na zbytek života. Smlouva pevně zakotvena.
• Vejminkářský domek = malá budova pro výminkáře (často součást gruntu).

Konec gruntů 1948–1960:

• Vyvlastnění: kolektivizace zlikvidovala soukromé hospodaření, grunt se stal součástí JZD/Státního statku.
• Vykulačnění: největší selské grunty (kulaci) zlikvidovány, rodiny perzekuovány.
• Demolice: mnoho gruntů strženo pro výstavbu kravínů, sil a domu pro pracující JZD.

Restituce 1991–dnes:

• Vrácení pozemků a budov původním vlastníkům nebo dědicům.
• Mnoho gruntů zrekonstruováno jako rodinné farmy (často 5. generace na stejném pozemku).
• Některé velké grunty fungují jako agroturistika nebo „dědictví" pro městské potomky.

Pomístní stopy: „Na gruntě", „Starý grunt", „Gruntovní cesta" jsou typické názvy v ČR. Příjmení Grunt, Grunta, Gruntorád odkazují na sedlácký původ.

Viz též Lán, Robota, Trojhonný systém, Mez, Jitro, Korec.