Včela vlašská
V teplejších oblastech jižní Moravy a středních Čech dosahuje dobrých výsledků; v drsnějším klimatu podhorských oblastí je zazimování náročnější.
Charakteristika druhu
- Latinský název
- Apis mellifera ligustica
- Původ
- Itálie (Apeninský poloostrov)
- Temperament
- mírná
- Medný výnos
- velmi vysoký
- Rojivost
- střední
- Zimuvzdornost
- nižší — citlivá na dlouhé chladné zimy; vyšší spotřeba zimních zásob díky velké letní populaci
- Zbarvení
- žlutá až zlatavá s výraznými žlutými prstenci zadečku
- Jiné názvy
- italka, ligustica
Včela vlašská patří celosvětově k nejrozšířenějším chovným rasám díky zlatavému zbarvení a výjimečné medné produkci. Matka je velmi plodná, kolonie dosahují velké letní síly a efektivně využívají hlavní snůšku. Vyšší počet zimujících včel ovšem zvyšuje spotřebu medových zásob; v dlouhé zimě bez dostatečného dozimování hrozí hladovění. Ve středoevropském klimatu je proto vhodná zejména pro zkušenější včelaře schopné zásoby průběžně kontrolovat a v případě potřeby doplňovat.
Časté otázky
- Proč italka spotřebuje více zásob než kraňka?
- Matka italky udržuje silnou plodovou plochu i v pozdním létě a na podzim, takže kolonie vstupuje do zimy s větší populací. Více včel znamená vyšší spotřebu medu, a proto je správné odhadnutí zásob k zazimování klíčové.
- Kříží se italka v ČR s kraňkou?
- Ano — při volném páření se trubci z okolí dochází k přirozené hybridizaci. Výsledné kolonie mohou vykazovat zvýšenou obrannost typickou pro mezirasové hybridy. Čistou linii lze udržet pouze inseminací nebo v geografické izolaci.