Trubčina

Trubčina se pozná od dělnického plodu jak vizuálně (buňky mají větší průměr a jsou kupolovitě vyklenuté, takže zavíčkovaný trubčí plod výrazně přečnívá z plochy plástu), tak rozměrově. Matka klade do trubčích buněk neoplodněná vajíčka záměrně — rozpozná velikost buňky zadečkovými senzory.

Z pohledu parazitologie je trubčina kritickým místem pro varroázu — Varroa destructor preferuje trubčí plod (trubci mají delší zavíčkovanou fázi, takže roztoč stihne více potomků). Záměrné vkládání trubčích rámků do plodiště a jejich cyklické vyřazování (tzv. biotechnická metoda boje s varroázou) snižuje populaci roztočů bez chemie.

Příliš velká plocha trubčiny (přes 20 % plochy plodiště) oslabuje včelstvo zbytečným množstvím živých trubců. V bezmatečném včelstvu (nebo při dělnicích s vaječníky) je veškerý plod trubčí — tento jev nazývaný „trubčice" nebo „bezmatečné trubčivo" svědčí o vážné poruše.

Stará mezistěna má tendenci ke zvětšování buněk — včely dostavují buňky na větší průměr, což zvyšuje podíl trubčiny. Výměna mezistěn každé 2 roky kontroluje buněčný rozměr.